Potíže s prostatou vedou k inkontinenci

Potíže s močením provázení velkou část mužů starších 50 let, u osmdesátníků by jste jen stěží hledali muže, kterého tyto potíže netrápí. Co začíná častým močením či delší dobou strávenou na záchodě, může končit inkontinencí a zánětem ledvin. K potížím s prostatou se často přidává deprese a nedostatečná erekce.

Jak bylo předneseno na 21. výročním kongresu Evropské urologické společnosti, nemocní s hyperaktivním močovým měchýřem byli v 75 % nespokojeni s kvalitou svého života.

Potíže s močením lze v současnosti léčit celou řadou léků.

Vždy je však nutné před zahájením léčby provést základní vyšetření kvůli vyloučení vážných onemocnění, zejména nádorových, eventuálně infekce či benigní hypertrofie prostaty (zvětšení prostaty).

Cíl léčby spočívá v tom, aby bylo dosaženo stavu, kdy budou nemocní schopni vykonávat běžné a nezbytné aktivity bez náhlé potřeby močit. V případě nemožnosti dojít na toaletu léčba zabraňuje inkontinenci. K základní terapií hyperaktivního měchýře patří léky, režimová opatření, trénink močového měchýře a nakonec i chirurgické řešení.

V léčbě hyperaktivního měchýře jsou v současnosti užívány nejčastěji anticholinergní léky. Blokují receptory ve svalovině močového měchýře a tím snižují jeho kontrakce. To vede ke zmírnění urgence i ostatních příznaků syndromu hyperaktivního měchýře.

Vzhledem k tomu, že receptory se kromě močového měchýře vyskytují i ve slinných žlázách, trávicím traktu, srdci, nervovém systému a očích, mohou tyto léky způsobit nežádoucí účinky (nejčastější jsou sucho v ústech, zácpa, rozmazané vidění). Proto je nutné volit přípravek, který má selektivní účinky pouze na receptory ve svalovině močového měchýře.

V Česku bylo vždy zvykem nejdříve důkladně vyšetřovat a potom případně léčit – a to zejména u diagnóz, jakými jsou urgence a inkontinence. Současný trend, a to jak ve světě, tak i u nás, spěje k tomu, aby byla zpočátku vyloučena nejzávažnější onemocnění a včas nasazena léčba – v případě urgence a urgentní inkontinence lék ze skupiny anticholinegrik. Teprve když lék nezabere, pátrá se dále po možné příčině.

Léčebné změny by pak měly spočívat v dodržování pitného režimu a v tréninku močového měchýře, jehož cílem je snížit potřebu močit na každé tři až čtyři hodiny. Tato technika pacientům pomáhá, aby se naučili zmírnit či ignorovat nutkání k močení a močový měchýř byl odolnější vůči zvýšenému tlaku moči uvnitř. Poté, co si pacienti zaznamenají do mikčního deníku, jak často cítí potřebu močit, si sami stanoví cíl a postupně prodlužují čas mezi návštěvami toalety. Zároveň se učí technikou stahování svalů dna pánevního omezovat stahy močového měchýře. Chirurgická terapie se užívá ve vzácnějších případech, kdy ostatní léčba selhala.